SDS 1.- 2.DÍL
1. 9. 2012
Začalo to takhle.... Kdy jsem poznala, že jsem víla a spolu se svýma kámoškama jsme roztančili svět, tak jsem začala zapomínat na to, co bylo v minulosti důležité. Začala jsem zapomínat na to, s čím jsme bojovali a, kdo to opravdy vlastně byli. Když já a Winx jsme zachránii Sparx a docela i se povedla svatba :D Tak jsem uvědomila, že už nic nehrozí...
Uplynuli 2 měsíce od rozloučení Crystal, mé učitelky o vládnutí a králování. A celý svět si oddechl od všeho utrpení. Já se procházela po svém království a našla jsem tam jednu vzláštní chodbu. Tak tam jsem šla.
Po 5 minutách měla jsem před sebou dvěře, otevřela jsem je a vešla jsem do kulaté místnosti, která byla pomlována divným způsobem. Uviděla jsem tam jména lidí, která byla zaškrtnutá a jedno z nich bylo jméno Crystal uplně na začátku...
Byli i tam další jména jako Ekairi, Sofia, Teris a mnoho další, ale všechny byli zaškrtnutý. Už jsem se blížila ke konci, když jsem uviděla jména Marion, Oritel, Bloom, které ještě nebyli zaškrtnuté.
Lekla jsem se.
"Co to je za místo?" povídala jsem si pro sebe a otáčela jsem se dokola a dívala jsem se na tu malbu. Všude u křížků byli napsaný různý názvy jako Si takji, Sontare, forie di la sera a mnohem více. Ale když jsem se přiblížila k jménu Oritel vedle něj se objevil kroužek u Marion. Co to je? Lekla jsem se. Udělala jsem krok dozadu a ucítila jsem, že Domino bylo neklidné.
BUM! Uslyšela jsem výbuch. A začala mě třištět hlava jako v třetím ročníku Alfee. Byla to nesnesitelná bolest, ale při tý bolesti jsem si nevšimla, že se párkrát zachvěla země. Po tý bolesti se ozval další výbuch a přitom se ozval výkřik ženy. A pak to šlo jako po katastrofě. Začala se země otřásat a chtěla jsem se něčeho uchytit, ale spíš mě to házelo pořád z místa na místo. Asi jsem dostala pět ran do hlavy a upadla jsem do spánku.
Po asi půl hodině po zemětřesení a po nárazu jsem otevřela oči. Snažila jsem se zvednou na nohy, když v tom jsem zahlédla křídu, co kreslila křížek na slově Marion. Lekla jsem se a spadla jsem za zem. Přitom ta křída přestala psát. Vypadalo to jako kdyby se to leklo.
"Kdodooo... Jste?" pověděla jsem. A uslyšela jsem hlas.
Marion je ze hry. Šach Mat.
"Co??" ustoupila jsem."Kdo jste??"" zeptala jsem se znova.
Oritel je na řadě, snad se vyřadí sám...
"Cooo??? Co??? Cooo?? Kdo jsi??!!" začala jsem zmatkovat. Pak jsem ucítila dech člověka a začala mě třištět hlava. Ten člověk mi uchytil zápěstí pravé ruky a potom to udělal i levé. Začal mě tlačit ke zdi a já kvičela bolestí.
Jsi jen ubohá hasička. Ta co ani neuhasí oheň, na tož neumíš ani zachránit život.
Bloom, Bloom, Bloom, Ty mě nepoznáváš? Ty mě nevidíš. BAF! Ha. Uhádni kdo jsem.
"Jak!!!! Jakkkk!!!"zvolala jsem z bolesti.
Tímhle. Dám ti nápovědu. Hasit tedy neumíš. řekl a pustil mě. Spadla jsem na zem a pořád jsem si říkala tu nápovědu. Držela jsem si pravé zápěstí, až uslyšela jsem hlas známého člověka.
"Bloom! Jsi tam! Jsi tam v pořádku!!" Byl to můj otec Oritel. Snažil se dostat do místnosti dvěřmi, ale problém byl, že se zasekli.
"Bloom, slyšíš mě!!Bloom. Nejdou dveře! Budeš muset zničit tu kupoli!!" Klepal na dveře. A pak jsem zachlechla volání.
"Hned jsem zpět" řekl a pak se ozval výkřik. Lekla jsem se, že mi málem srdce vyskočilo z hrudního koše. Lekla jsem se tak, že jsem si neuvědomila, že jsem venku. Vylítla jsem jako bomba. Měla jsem zavřené oči a pomalu jsem je otevírala, ale slyšela jsem brekot a potichu něco šeptat.
"Bloom!!! Bloom!! Staloo.... Bl... Bll......" Volala Stella. Podívala jsem se dolů a dostala jsem šok. Místo královského hradu, jsem viděla trosky. Podívala jsem se dál a uviděla Stellu, jak byla celá ubrečená a potahovala nosem nudle. Šla jsem na zem a hned mě Stella objala se slovy: Je mi to líto.....Celá jsem ztrnula a podívala jsem se za Stellino rameno. Viděla jsem, jak na troskách brečíěl můj táta nad..... Upustila jsem slzu a silně objala Stellu. Začali jsme hodně silně brečet. Přijít o člověka tak blízkého, že hos poznala jen 1 rok, to není sranda.
"Néééé!!! MARION!!!Ma..." nemohl ani dopovědět Oritel. Potápěl se ve svý bolesti a utrpení. Ale pak se podíval do dáli za kopci. Uviděl tam auta, co vypadali jako nějaký televizní štáb.
Byl to televizní štáb s......
"Jste všichni v pořádku? Přišli jsme vám pomoci!!" zazněl v dáli pištivý hlas. Přestala jsem brečet a zahlédla jsem je taky
Oritel se nadechl a zvolal:
"Rychle to otočte! Nestojím to tady za popularitu televize! Vše si dokážem udělat sami!" a v tu chvíli jsem zahlédla nad ním auru. Bylo to vzláštní, protože jsem auru viděla jen na Zemi.
"Steelloo..." pošeptala jsem jí do ucha a Stella sebou cukla.
"Co je Bloom?" pověděla Stella nahlas. Pak se podívala na ten štáb a on se tím dál více blížil. Spíše já jsem sledovala tu auru nad Oritelem. (Sakra teď jsem zapoměla i jak ho oslovat!) Sledovala jsem tu auru a viděla jsem, že ta aura byla až příliš na dně. Z ní jsem cítila i dost vzláštní energii, která byla tak silná, že jsem nemohla udržet rovnováhu a upadla jsem na zem na trosky. Z tý energie jsem se nemohla nadechnout a čím dál tím více se blížil ten štáb, čím dál více se to zhoršovalo. Stella si toho všimla až potom, co štáb přijel ke troskám hradu. Jen si pamatovala to, jak Stella se ptala, jestli jsem v pořádku.
Uplynul den a já jsem se začala probírat ze včerejška. Všimla jsem si, že jsem byla v Alfee na ošetřovně.
"Co to?! Kde to?!" a snažila jsem se sednout, ale přitom se mi zamotala hlava a proto jsem si radši lehla. Myslela jsem jen na to utrpení, co jsem cítila od aury Oritela. (A už zase!) Ale jak to, že jsem jí viděla? A k tomu cítila její energii? Proč se zřítil palác Sparxu? A co mi to ta neviditelná postava říkala? Bylo to na mě moc.
Jsi jen ubohá hasička. Ta co ani neuhasí oheň, na tož neumíš ani zachránit život....
Jsi jen ubohá hasička. Ta co ani neuhasí oheň, na tož neumíš ani zachránit život....
Jsi jen ubohá hasička. Ta co ani neuhasí oheň, na tož neumíš ani zachránit život....
"Praskne mi hlava." Řekla jsem si sama pro sebe. Až jsem se zvedla a bez nějakých potížích dostavila jsem se k oknu. Když jsem se podívala a rozhlédla a opakovala jsem si ty dvě věty zahlédla jsem plášt, co se pohybovala, jako kdyby tam nikdo nebyl, ale byl vycpaný. Ustoupila a zrychlil se mi tep. Potom mě začala narůstat bolest hlavy a nemohla jsem udržet rovnováhu. Najednou se otevřeli dveře se slovy:
Zase se potkáváme Bloom....
"Potkáváme?? Jak...Z..Náš...M...M...Mé? Jmééno??"
Protože jsem Jako ty a ty jsi jako já, jenom jsme na jiným břehu řeky a proto se musíme spojit.
"Co?? Nikdy. Nevím kdo jsi!! Kdooo j...j...jsi!"
Když neuhádneš mé jméno příjde o život ty, co jsou ti blízký jako se to stalo s....
S..... Marion?
Uvědomila jsem si, co se stalo a spadla jsem únavou. Nemohla jsem se ovládnout a začala jsem se klepat.
"G....Jakýý GGJGGSSGGGOOSSUU JSOU nápovědy??"
Jsi jen ubohá hasička. Ta co ani neuhasí oheň, na tož neumíš ani zachránit život....
A ta druhá?
Protože jsem Jako ty a ty jsi jako já, jenom jsme na jiným břehu řeky a proto se musíme spojit.
HAHAHAHAHAHAHA!!
A zničeho nic jsem ucítila ohnivou kouli a asi jsem prošla oknem. Jo. Prošla jsem oknem a všechny víli se udivně otočili a učitelé byli vyděšení strachy.
"Co se stalo??" Slyším hlas Paládia.
"Auuu." Broukla jsem. Zasyčela a ucukla. Začala jsem se nekontrolovat a omdlela jsem.
Po dlouhé chvíli Stelle ohlásili jednu správu.
"To je paní Stella?" zeptala se Diaspro neštastně.
"Ano. Ahoj Diaspro." usmála se na ní Stella.
"Stalo se něco, co.... Ach..... SS.... Brandon a ostatní v letadle zmizeli. Hledali jsme je už 5 dní, ale nikde." a začala brečet. Stella se lekla a uskočila.
Flora se vzbudila po noční můře a......
"HEEELIIIOOO!! NÉÉÉÉÉÉ!!!"
Tecna a Layla, ty co si začali rozumět, tak Musa je zastavila a pověděla jim to, co jí řekla Stella po telefonu.
Winx Club to nemá jednoduché. Musí zadržovat slzy za své přátelé. Jen jediná Bloom, neví co se děje.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
